COP11, WHO a vaping: co se skutečně rozhodovalo – a jaký to může mít dopad na Česko

V jedné rovině stojí tvrzení, že vaping představuje zásadní nástroj snižování škod způsobených kouřením, v rovině druhé obavy z nové závislosti a rizika pro mladou generaci. Mezi těmito dvěma póly se však odehrává skutečná regulace – pomalá, technická a často vzdálená emocím, které běžně dominují veřejné diskusi.

Jedním z klíčových míst, kde se tato regulace formuje, je WHO Framework Convention on Tobacco Control, tedy Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku. Jejím nejvyšším rozhodovacím orgánem je konference smluvních stran, známá jako COP. Právě její jedenácté zasedání, COP11, které se uskutečnilo v listopadu 2025 v Ženevě, vzbudilo značnou pozornost – a zároveň i řadu nepřesných interpretací.

Co COP skutečně znamená

COP11 nebyla konferencí, na níž by se hlasovalo o zákazu vapingu. Byla však místem, kde se velmi zřetelně vymezil směr, jakým se globální politika regulace tabáku a nikotinových produktů bude v následujících letech ubírat. A právě tento směr má význam i pro Českou republiku, přestože se může zdát, že rozhodnutí přijatá na půdě WHO jsou od každodenní reality českých spotřebitelů vzdálená.

Je důležité připomenout, že COP nepřijímá zákony v klasickém slova smyslu. Její výstupy nejsou právně závazné normy, ale politická rozhodnutí, doporučení a interpretační rámce. Ty se následně promítají do návrhů evropských směrnic, národních strategií a v konečném důsledku i do vyhlášek a zákonů jednotlivých států. Jinými slovy, COP neurčuje, co se v Česku změní zítra, ale výrazně ovlivňuje to, co se začne připravovat dnes.

Hlas veřejného zdraví a role GATC

Významnou roli v debatách kolem COP11 sehrála organizace Global Alliance for Tobacco Control (GATC), která před konferencí i po jejím skončení publikovala řadu analytických dokumentů a závěrečné tiskové prohlášení. GATC není regulační autoritou ani neutrálním výzkumným institutem; je to advokační organizace zastupující pohled části veřejno-zdravotní komunity.

Přesto její materiály stojí za pozornost. Velmi přesně totiž odrážejí způsob uvažování regulatorních institucí a rámec, ve kterém se dnes o tabáku a nikotinu rozhoduje. Kdo chce porozumět budoucímu vývoji regulace vapingu, musí tomuto jazyku porozumět.

Od zdraví k životnímu prostředí

Jedním z nejvýraznějších posunů, které COP11 přinesla, je rozšíření samotného chápání tabákové kontroly. Regulace se již netýká výhradně zdravotních rizik, ale stále více zahrnuje také environmentální, ekonomické a právní aspekty.

Do popředí se dostává otázka odpadu, udržitelnosti a odpovědnosti výrobců za celý životní cyklus produktů. Tento posun je zásadní i pro vaping, který se v posledních letech stal snadným terčem kritiky právě kvůli jednorázovým zařízením a plastovým komponentům. Environmentální argumenty mají navíc silný politický i mediální potenciál a mohou se v budoucnu stát jedním z hlavních nástrojů regulace.

Odpovědnost průmyslu jako nové téma

Dalším důležitým tématem COP11 byla otázka odpovědnosti průmyslu. Diskuse navazující na článek 19 rámcové úmluvy posílily důraz na to, že státy by měly mít k dispozici nástroje, jak po výrobcích vymáhat odpovědnost za škody způsobené jejich produkty.

Ačkoliv se tento koncept historicky vztahuje především na klasické cigarety, v regulatorní praxi často dochází k tomu, že se různé formy nikotinových výrobků posuzují společně. Pro vaping to znamená jedno varování: pokud nebude schopen dlouhodobě a přesvědčivě prokazovat svou roli v oblasti snižování rizik, může být postupně vnímán jen jako další problematický segment trhu.

Spor o harm reduction

Součástí debat kolem COP11 byl také dokument označovaný jako „Mythbusters“, který reagoval na rozšířené tvrzení, že WHO a rámcová úmluva blokují inovace a princip harm reduction. Postoj GATC je v tomto ohledu jednoznačný: úmluva podle něj nezakazuje výzkum méně rizikových produktů, ale odmítá marketingová tvrzení, která předbíhají vědecké důkazy, a klade důraz na ochranu mladistvých.

Právě zde se nejzřetelněji ukazuje skutečný konflikt. Nejde o střet mezi zákazem a svobodou, ale o rozdílné pojetí rizika, odpovědnosti a role státu v ochraně veřejného zdraví.

Co to znamená pro Českou republiku

Pro Českou republiku mají závěry COP11 význam především z dlouhodobého hlediska. Česko je signatářem rámcové úmluvy WHO a zároveň členem Evropské unie, což znamená, že změny se k němu dostávají postupně prostřednictvím evropských iniciativ a následně skrze národní legislativu.

Směr nastolený COP11 naznačuje, že současná česká vyhláška o elektronických cigaretách pravděpodobně nebude konečným bodem regulace. Očekávat lze další debaty o příchutích, zpřesňování definic, přísnější požadavky na označování výrobků i otevření environmentální roviny regulace, například v podobě debat o odpadu z jednorázových zařízení.

Přísnější pravidla bez plošných zákazů

Z COP11 nevyplývá žádný scénář plošného zákazu vapingu. Vyplývá z ní však jasný signál, že éra benevolentního přístupu končí. Budoucí regulace bude komplexnější, méně tolerantní k šedým zónám a náročnější na argumentaci. Pouhé tvrzení, že vaping je méně škodlivý než kouření, již samo o sobě stačit nebude.

Varování i příležitost

COP11 tak lze číst dvojím způsobem. Pro část trhu představuje varování, že tlak na regulaci bude sílit. Zároveň je však i příležitostí – k profesionalizaci, k odpovědnějšímu přístupu a k tomu, aby se debata o harm reduction opírala o data, nikoli o emoce. V tomto smyslu nebyla COP11 válkou proti vapingu, ale testem jeho dospělosti.